Dům byl postaven pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století v době největšího rozmachu města Šilperka, jako panský pivovar velkostatku Šilperk. Údajně na místě starého kostela. Kdo ze šlechtických pánů se o to přičinil se bohužel, nedochovalo. V každém případě jsou první zmínky o již fungujícím pivovaru v privilegiích:
- 1528 – od Krčmů z Koněpas
- 1562 – od Bohunky Meziříčské z Lomnic
- 1593 – od Žalkovských ze Žalkovic
Po Bílé hoře byl velkostatek Šilperk zkonfiskován Svobodným pánům Odkolkům z Oujezdce a dán v léno knížatům z Lichnštejna, kteří jej roku 1623 zrušili a přiřadili k velkostatku Ruda nad Moravou. V roce 1640 byl pivovar v Šilperku na základě rozhodnutí vrchnostenských úředníků zrušen. Kdy byl dům prodán jako velkoměšťanský nevíme. V každém případě jeho majitelé se honosili titulem Velkoměšťan. K domu patřili velké lesy a polnosti. První zmínka o těchto majitelích je z roku 1713
.
Rodina Krásných zde provozovala zájezdní hostinec a lázně. Za 1 světové války zde byla vinárna Anny Krásné, o které se píše ve slavné knize „Zapadlí vlastenci“ od Josefa Kocourka, který o ní píše jako o vinárně u Černé kočky. Po velkém požáru na přelomu 19. a 20. Století byla pravá polovina domu prodána a přestavěna na číslo popisné 29, které muselo ustoupit stále se rozšiřující automobilové dopravě. 1. Května 1994 po rozsáhlé rekonstrukci otevřeli v tomto domě jeho noví majitelé restauraci a pojmenovali ji dle zmíněné knihy. V roce 2001 byl v prvním patře domu po odchodu České pošty otevřen hotel. A takto je dům provozován dodnes.
Historie restaurace Černá kočka v bodových událostech
Mor, který vypukl v Šilperku v roce 1713 měl vzniknout v tomto domě. Majitel Krassny se prý nakazil od šatů uložených na půdě.
- 1783 – byl majitelem Nikolas Kassný – dům byl bez zahrady a jiných pozemků.
- 1799 – při požáru 21. března vyhořel. Škoda činila 1501 zlatých. Majitel byl Nikolaus Krassny, kožišník, škoda činila 1501 zl.
- 1835-1836 – podle protokolu a mapy stabilního katastru se jednalo o zděný obytný dům s hospodářským objektem, jehož majitelem byl Johann Krassny.
- 1846 – 20. května dům vyhořel – majitelem byl tehdy Thadeus Krassny.
- 1857 – byl majitelem Thadeus Krassny, nar. v r. 1806. V domě žilo celkem 10 lidí.
- 1869 – byl Thadeus Kressney, hospodář, nar. v r. 1806. V domě žilo 10 lidí. U stavení byl 1 kůň a 9 kusů hovězího dobytku.
- 1880 – byl majitelem Robert Kressny, hospodář, nar. v r. 1848. V domě bydlelo celkem 8 lidí. U stavení byl kůň a 8 kusů hovězího dobytka.
- 1890 – majitel nezměněn. V domě byl jeden byt, v němž bydlelo 6 lidí. U stavení byly 2 koně a 8 kusů hovězího dobytku.
- 1900 – majitel nezměněn. V domě byly 2 byty, v nichž bydlelo 7 lidí. U stavení byly 2 koně a 8 kusů hovězího dobytku. Fotografie domu přibližně z tohoto roku ve Welzlově kronice.
- 19010 – byla majitelkou Anna Krászná, rolice, 1876. V domě byly 2 byty, v nichž bydlelo 9 lidí. U stavení byly 2 koně a 6 kusů hovězího dobytku.
- 1921 – majitelka nezměněna. V domě byly 3 byty, v nichž bydlelo 6 lidí.
- K roku 1945 je objekt uváděn jako obytný dům. Majitelkou byla Anna Krasna.
- Po roce 1946 jsou v domě uvedení Adolf Valenta. Od roku 1949 je zde charita, od roku 1950 jídelna. V bytě žila Dvořáková a Josef Vyroubal.
Číslo parcelní 61 a popisné 30
Nárožní dvoupodlažní dům ve svažitém terénu v jihovýchodní frontě náměstí. Jednostranná valbová střecha spadající od požární zdi na jihozápadní straně k ulici štítící do náměstí je kryta eternitem.
Dispozice, klenební konstrukce
Přízemí celé stavby je zaklenuto renesančními klenbami. Při uličním průčelí do náměstí 2 klenební pole křížové klenby původního podloubí. Vpravo pokračuje chodba dalšími 3 poli křížové klenby s hřebínky. Na ni navazuje velký sál s valenou klenbou a lunetami. Vlevo od chodby jsou obrácené osou do boční ulice 2 velké místnosti s valenými klenbami z lomového kamene osově stejně orientované. Budova má při požární zdi nepodsklepený rizalit. Na něj navazuje přízemní budova bývalých stájích se segmentovou klenbou s pětistrannými lunetami, osobě orientovaná rovnoběžně s ulicí ústící do náměstí a další podobná stáj orientovaná osově opačně. První stáj je kryta pultovou střechou s vlnitou současnou krytinou, druhá stáj má neúplnou valbovou střechu krytou eternitem. V patře jsou trámové záklopové stropy.
Fasáda
Průčelí do náměstí je v parteru dvouosé se 2 půlkruhovými klenebními oblouky rehabilitovaného podloubí. Výrazná plochá kordonová římsa, liseny vymezující dvouosé členění. V patře jsou v pravidelném rytmu 4 okna členěná na 6 tabulek, patro je rytmizováno lisenami. Průčelí do ulice je čtyřoké, horizontálně členěné plochou kordonovou římsou, vertikálně lisenami. Sokl se snižuje v ose JV – SZ. V JV části je vstup do suterénu. Dvorní průčelí má v JZ části dvoupodlažní rizalit zastřešený valbou, který má na dvou stranách po jedné okenní ose. V suterénu srovnává půdorys domu s rizalitem nová garáž na, jejíž střeše je terasa. Členění obdobné jako u hlavního bočního průčelí. Okna stavby mají všechna ploché šambrány. Fasáda vápenná, barevnost růžová, členící prvky bílé.
Hodnocení:
V jádře renesanční architektura přestavěná v patře na přelomu 18. a 19. století. Ve fotodokumentaci je zachována klasicistní fasáda patra s pilastry nesoucími segmentové záklenky ve fasádě nad okny. Při nedávné přestavbě byla prokázána existence podloubí. Ve 2. čtvrtině 20. století byla druhá polovina původně dvojnásobně široké budovy přestavěna (č. 29).
Na mapě stabilního katastru z r. 1835 jsou již obě budovy parcelně rozděleny, ve foto – dokumentaci z 30. let 20. stol. Jsou však společně zastřešeny. Rytmizace průčelí však připoští samostatné dispoziční řešení každé části. Rekonstrukce 90. léta 20. Století.
